Články za měsíc Prosinec 2016

Mí mrtví. Kolik jich je? Rakovnická babička, Ondra Horák, Pavel, děda, Barnabáš ... hodní, chytří, moudří, jenže nepředali všechno, nebyli tu pro mě dost dlouho. Už na ně můžu jen vzpomínat. Ale ty částečky paměti se každým vzpomínáním kroutí, mění se, a já už pak nevzpomínám na bytosti, ale na vzpomínky o nich. Časem se pak ze skutečných bývalých živých stávají pastelová leporelová pimprlátka. Slova, tváře, gesta, doteky, vůně ... vše,… Celý článek ›

Psát na objednávku je na prd.Ať se autor snaží sebevíc, začne se podbízet. Automaticky se koriguje, aby neurazil, aby zapůsobil, aby nebyl za hlupáka, hrubiána, nedouka, snaživce a vůbec. Stalo se mi to taky a nemám z toho radost. Je to lákavé "líbit se". Ale vytrácí se z toho základní rys, tj. můj relax. Píšu proto, abych si utřídila myšlenky, psaním je vytřepala z hlavy a mohla jít v existenci dál. A vlastně mě vůbec nebaví se ohlížet na to, aby téma,… Celý článek ›

Nedávno mě cosi přimělo k zamyšlení nad tím, kdo jsem. Kdo jsem? Já jsem přeci já. Já. (A imaginárním ukazováčkem se dloubu do hrudní kosti.) Ale jak napsat, kdo jsem, aby z toho vyšel nějaký ucelený obrázek? Jak to dělají ostatní? Pratchett v Čaroprávnosti píše, že Bábi svoje kozy nepojmenovala, protože kozy si mezi sebou taky jména nedávají. Vědí, že "tahle koza je ta, co je moje máma", "tahle koza je ta, co žije v našem chlívku" a "tahle koza je… Celý článek ›